Můj příběh

1. února 2014 v 18:26
Začalo to zcela nevinně - vlastně jsem ani nevěděla, že to je škodlivé.
Začalo to asi před půl rokem. Ne, není to tak dávno, ale rozjíždělo se to rychle ..
Jedla jsem doslova jako prase, žádné sladkosti si nezakazovala, zkrátka jsem jedla, na co byla chuť. Měla jsem 58kg na 172cm, což bylo podle doktorky málo.
Tak jsem začala jíst víc. Jednou jsem se tak moc přejedla, že mi bylo až špatně. Šla jsem tedy spát, ale když jsem se probudila, bylo to ještě horší. Začala jsem si najednou říkat, co to dělám, vždyť budu, jako bečka .. Šla jsem na záchod a strčila si prsty do krku .. a hele, takový způsob hubnutí se mi nějak zalíbil. Nechtěla jsem zhubnout. Ze začátku jsem si jen chtěla udržet váhu. Ale potom .. vás to začně úplně ovládat. A čím častěji to děláte, tím více vás to ovládá.
Člověk si stále říká, že to má pod kontrolou .. také jsem to říkala - neměla jsem. Postupem času mi to vlezlo na mozek. Pořád jsem se prohlížela v zrcadle a hledala si špíčky .. U mě je ten problém, že máme v rodině větší zadek a stehna, břicho jsem měla vždycky hubené.
Ve škole mě holky ve třídě najednou začaly obdivovat. ,,Jak to děláš, že jsi tak rychle zhubla?" Neřekla jsem. Ano, ze začátku to byla paráda - volnější džíny, pocit, že jsi najednou hezčí .. Ale pak tě to začne ovládat. Říkáš si - jen trošku zhubnu a pak toho nechám. Nenecháš. Není to, jako hrát nějaký sport.
Pak už jsi v tom, děláš to každý den .. jsou to záchvaty, kdy nevíš, co děláš. A ačkoliv přestat chceš, nemůžeš, protože si pak přijdeš strašně tlustá.
Všichni mě chválili, jak jsem zhubla a jak mi to sluší. No, ale pak tě to začne ničit. Jak uvnitř, tak i zvenčí. Začneš být unavená, nemáš žadnou energii, modré kruhy pod očima, ztrácíš jakýkoliv zájem o okolí, ale hlavně, že jsi hubeňounká. Pak už ti všichni říkají, že s tebou není něco v pořádku. Vidí to všichni kolem tebe, ale ty si přijdeš dokonalá a nemůžeš přestat. Pak už začneš být hnusně hubená .. pak už ale nemáš tu kontrolu. Pak už je to v háji.
Každý den byl jen o tom ráno vstát, nějak se doplazit, i přes bolest nohou do školy. Ve škole jen sedět, nevnímat .. Pak přijít domů a popadl mě záchvat. Snědla jsem třeba celou krabici takových těch čokoládových kuliček, co se dávají do mléka a pak rychle utíkala na záchod a zvracela ..
Chtěla jsem toho nechat, ale nevěděla jsem jak, protože se mi líbilo být hubená .. Seděla jsem ve sprchovém koutě a brečela, proklínala se. Začala ztrácet přátele, všechno .. Zašlo to tak daleko, že jsem to už dělala i na školních záchodcích.
Uvědomila jsem si, že takhle to nejde. A to by si měly všechny dívky uvědomit už na začátku, než to zajde někam dál ..
Svěřila jsem se svému klukovi a mámě, dostali mě z toho, hlídali mě.
Jenže ono to není jen tak, dostat se z toho. Je to boj, je to dlouhá cesta. Ať jsem dělala, co jsem dělala, pořád to ve mě bylo. Pořád je to uložené někde uvnitř tebe a stačí to udělat jednou .. a jsi v tom zas. Několikrát jsem měla tendence to udělat, stála nad záchodovou mísou, ale ovládala jsem se.
A co mě vyléčilo? Rozum, který mi ještě zůstal.
Lidé umírají, mají vrozené nemoci, rakoviny a já si dobrovolně ubližovala.
Všechno má své následky a já nesu následky za své činy teď. V pátek 3. ledna mě v křečích odvezla sanitka do nemocnice, operovali mi slepák, ale ten to nebyl. Mám překrvené střeva, byla tam nějaká krevní sraženina, hrozí mi nemoci, jako je například Crohnova choroba nebo ulcerózní kolitida, což jsou chronické zánětlivé onemocnění střev, to znamená držení určité diety a braní prášků .. lítání po nemocnicích a ty všechny vyšetření, je to příšerné.
Proto zamyslete se nad tím, co to bude mít za následky. Možná nebudeš hubená, až vychrtlá, ale zdravá. Teď bych dala cokoliv za to, kdybych se mohla vrátit zpět do září 2013 a neudělat takovou chybu, proto chci alespoň vás, které začínáte, chcete začít, nebo už v tom jedete, varovat. Vím, jaké to je, ale také vím, že s něčí pomocí to dokážete. Budete-li chtít mou pomoc, napište mi email, můžu vám klidně zavolat, napsat i dopis .. ale prosím vás, neubližujte si dobrovolně .. nestojí to za to.
 


Komentáře

1 Mrs. Tollens Mrs. Tollens | Web | 1. února 2014 v 19:08 | Reagovat

Páni :O Máš u mě respekt. Je mi líto že ikdyž jsi se rozhodla nakonec zprávně stejně to má ještě další a veliké následy. Ale držím ti palce at jsi v pořádku :)! Jinak spárvně píšeš že nejlepší zastavit to že jsi měla rozum, moc dobře vím o čem mluvíš ikdyž z daleko jiné verzi. (řezání, ikdyž ne moc, ne tak vážně..) Každá holka by si to měla přečíst, protože vědět to vše vědět tohle uplně vše, tak by do toho zdravej člověk nešel.

2 ladyparanoid ladyparanoid | Web | 1. února 2014 v 20:38 | Reagovat

Tak tohle muselo dát hodně odvahy to sem napsat. Je to opravdu úžasné a obdivuji lidi co o tom dokážou pomoct. Natož chcou pomoct i ostatním pro tebe velký plus.  Moc mě to dostalo tenhle článek jednou i jsou s tím v mých 15 jsem si myslela to samé, ale já jsem prostě kost a kůže uvědomila jsem si to až potom sice mám pořád stejnou váhu smějou se mi, ale já si jedu hrdě svoje. :)

[1]: Pokud jde o řezání taky s tím mám pár zkušeností není to nic příjemného. takže s tebou naprosto souhlasím.

3 Kristý (http://infinite-queens.blog.cz/) Kristý (http://infinite-queens.blog.cz/) | Web | 2. února 2014 v 0:38 | Reagovat

Upřímně jsem teď nad zvracením taky přemýšlela... Četla jsem ale prý, že to nefunguje. Ale když tedka vidím, co to muze zpusobit, ruce od tohoto pryč... Hlavu hore, bojuj, toto zvládneš!

4 skinnynicol skinnynicol | E-mail | Web | 2. února 2014 v 10:23 | Reagovat

Kamarádka už mě taky varovala at s Miou přestanu, že to je obrovská hloupost a dobrovolné ubližování, ale pořád mám to nutkání.
Ty máš můj respekt, že si se o to s námi podělila a určitě pokračuj v blogu :) Budu ho sledovat.

5 my-epic-diary my-epic-diary | Web | 3. února 2014 v 17:24 | Reagovat

Kdybych byla jedna z těch, kterým se toto stalo tak jdu rozhodně za tebou :) Nádherně píšeš a máš u mě respekt. Jsi silná a máš pevnou vůli :) Jen tak dál :) Opravdu ohromná pomoc :) Tvůj blog jsem sdílela na Facebooku, protože vím, že takových lidí co chce hodně zhubnout i když jsou hubené je spousta :) Tak snad se ti povede získat velkou návštěvnost a přeorientovat lidi jiným směrem :)

6 Katie Katie | Web | 9. února 2014 v 0:10 | Reagovat

Ještěže sis to uvědomila v takové fázi.

Hubnou umí každý, ale být zdravý a šťastný a mít se rád, to je ta těžká věc.

A hladovět nebo vyzvracet jídlo, když na světě umírá na podvýživu, tu nedobrovolnou a na nemoci tolik lidí, je odporně sobecké.

Hodně štěstí, tvůj blog určitě propagovat budu:).

7 Coco Sophia Coco Sophia | Web | 11. února 2014 v 18:50 | Reagovat

Přeju hodně štěstí v boji

8 Tod Tod | Web | 5. května 2014 v 15:28 | Reagovat

Tady je to fajn.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.