Bez zdravé mysli není zdravé tělo.

15. března 2014 v 22:13 |  Fitness
Podívejte se na tyhle dva obrázky. Jaký je mezi nimi rozdíl? Velký. Něco jiného je být zdravá a fit a něco jiného je být vychrtlá a bez energie.

Fit:3 | via Tumblr













Není přeci jen hezčí být hubená, zdravá a šťastná žena? Zdravě jíst, udržovat si váhu zdravým způsobem nebo jsi na to moc líná?
A ubližovat si - to je lepší?

Víš, anorexie nebo bulimie se člověk nezbaví ze dne na den. Je to boj a velmi dlouhý a těžký boj. Já jsem bulimii přemohla zdravým životním stylem a pohybem.

PRVNÍ KROK - ZDRAVÁ MYSL
- podívej se na sebe do zrcadla, co vidíš?
- tvoje tělo si zaslouží to nejlepší
- uvědom si, co vše ti porucha v příjmu vzala a udělala, nedala ti nic dobrého
- krásná žena má zadek, krásná žena má úsměv, ale upřímný
- dokaž sama sobě, že máš na víc!
- inspiruj ostatní!
- hlavní je uvědomit si, že už to takhle dál nejde..
- vychrtlé holky se možná líbí nám, ale klukům ne

DRUHÝ KROK - UVĚDOMIT SI, KDE JE CHYBA
- nikdy poruchu v příjmu potravy nepřekonáš, dokud nebudeš doopravdy chtít!
- musíš si uvědomit, že takhle to dál nejde
- začít pomalu jíst a dávky zvyšovat, uvidíš, že přijde energie, kterou jsi už dávno necítila, díky živinám, které ti chyběly
- ze začátku se ti to nebude líbit, budeš se pořád vážit a s každým gramem navíc si budeš připadat tlustší, ale opak je pravdou
- tvoje okolí tě začne chválit, že už vypadáš mnohem lépe

TŘETÍ KROK - AKTIVITY
- pokud stále máš pocit, že se sebou potřebuješ něco dělat, vykašli se na diety, ale cvič!
- najdi si něco, co tě bude bavit a půjde ti to - ať už běh, skákání přes švihadlo nebo třeba závodně hraj volejbal
- uvidíš, že s dostatečným příjmem potravy budeš mít dost energie na sport, ještě k tomu dobrou náladu a zlepší se ti pleť i vlasy
- internet je plný videí a rad ohledně fitness, rady o zdravém životním stylu, o jídle .. najdeš i spoustu časopisů
- určitě je o dost hezčí mít krásně vyrýsované nohy a zadeček, než vystouplé kosti všude po těle

ČTVRTÝ KROK - HLAVNÍ JE JÍT SI ZA SVÝM CÍLEM
- nikdy se nevzdávej, i kdyby jsi už jela z posledního, protože ten pocit úpěchu je k nezaplacení
- váha je jen číslo, důležitější je, jak se cítíš
- s pravidelným pohybem se nemusíš bát sníst tabulku čokolády
- budeš úplně jiným člověkem, budeš zdravá
- budeš šťastná

Nemelu jen tak o něčem, co neznám, sama jsem si tím prošla a tohle je to nejlepší, co jsem pro sebe mohla udělat! Hodně štěstí!
 

#braceletproject

3. února 2014 v 19:16
Slyšeli jste už o takzvaném bracelet projectu?
Je to projekt, kdy dívky trpící různou poruchou nosí různě barevné náramky.
Červený náramek znamená, že máte anorexii a fialový značí bulimii.
Pokud máte bulimii, střídající se s anorexií, noste růžový náramek.
Potom jsou i náramky pro sebepoškozování - oranžová barva nebo černá.

Pokud se léčíte, což je to, co by jste rozhodně měli, máte mít náramek z jedné poloviny z příslušné barvy a z druhé poloviny bílý.

Toto nemá nějak značit to, že jste na svoji nemoc pyšná, nýbrž to má nás spojovat.
Na jednom anglickém webu se píše, že pokud potkáte někoho, kdo má barvu náramku stejnou, jako vy, máte s ním spojit oční kontakt, ukázat na svůj náramek a pokud kývne, víte, že je to "váš člověk".

Já tento náramek mám fialový s bílým nápisem "EX PRO-MIA" a nosím ho, protože jsem pyšná, že jsem se z toho dostala!

Online chat

2. února 2014 v 20:37
Zde je chat, pro všechny, co mají nějaké dotazy nebo si chtějí prostě jen tak popovídat se mnou nebo i mezi sebou :)
Budu se snažit na chatu být často, avšak všichni máme své povinnosti :)
 


Můj příběh

1. února 2014 v 18:26
Začalo to zcela nevinně - vlastně jsem ani nevěděla, že to je škodlivé.
Začalo to asi před půl rokem. Ne, není to tak dávno, ale rozjíždělo se to rychle ..
Jedla jsem doslova jako prase, žádné sladkosti si nezakazovala, zkrátka jsem jedla, na co byla chuť. Měla jsem 58kg na 172cm, což bylo podle doktorky málo.
Tak jsem začala jíst víc. Jednou jsem se tak moc přejedla, že mi bylo až špatně. Šla jsem tedy spát, ale když jsem se probudila, bylo to ještě horší. Začala jsem si najednou říkat, co to dělám, vždyť budu, jako bečka .. Šla jsem na záchod a strčila si prsty do krku .. a hele, takový způsob hubnutí se mi nějak zalíbil. Nechtěla jsem zhubnout. Ze začátku jsem si jen chtěla udržet váhu. Ale potom .. vás to začně úplně ovládat. A čím častěji to děláte, tím více vás to ovládá.
Člověk si stále říká, že to má pod kontrolou .. také jsem to říkala - neměla jsem. Postupem času mi to vlezlo na mozek. Pořád jsem se prohlížela v zrcadle a hledala si špíčky .. U mě je ten problém, že máme v rodině větší zadek a stehna, břicho jsem měla vždycky hubené.
Ve škole mě holky ve třídě najednou začaly obdivovat. ,,Jak to děláš, že jsi tak rychle zhubla?" Neřekla jsem. Ano, ze začátku to byla paráda - volnější džíny, pocit, že jsi najednou hezčí .. Ale pak tě to začne ovládat. Říkáš si - jen trošku zhubnu a pak toho nechám. Nenecháš. Není to, jako hrát nějaký sport.
Pak už jsi v tom, děláš to každý den .. jsou to záchvaty, kdy nevíš, co děláš. A ačkoliv přestat chceš, nemůžeš, protože si pak přijdeš strašně tlustá.
Všichni mě chválili, jak jsem zhubla a jak mi to sluší. No, ale pak tě to začne ničit. Jak uvnitř, tak i zvenčí. Začneš být unavená, nemáš žadnou energii, modré kruhy pod očima, ztrácíš jakýkoliv zájem o okolí, ale hlavně, že jsi hubeňounká. Pak už ti všichni říkají, že s tebou není něco v pořádku. Vidí to všichni kolem tebe, ale ty si přijdeš dokonalá a nemůžeš přestat. Pak už začneš být hnusně hubená .. pak už ale nemáš tu kontrolu. Pak už je to v háji.
Každý den byl jen o tom ráno vstát, nějak se doplazit, i přes bolest nohou do školy. Ve škole jen sedět, nevnímat .. Pak přijít domů a popadl mě záchvat. Snědla jsem třeba celou krabici takových těch čokoládových kuliček, co se dávají do mléka a pak rychle utíkala na záchod a zvracela ..
Chtěla jsem toho nechat, ale nevěděla jsem jak, protože se mi líbilo být hubená .. Seděla jsem ve sprchovém koutě a brečela, proklínala se. Začala ztrácet přátele, všechno .. Zašlo to tak daleko, že jsem to už dělala i na školních záchodcích.
Uvědomila jsem si, že takhle to nejde. A to by si měly všechny dívky uvědomit už na začátku, než to zajde někam dál ..
Svěřila jsem se svému klukovi a mámě, dostali mě z toho, hlídali mě.
Jenže ono to není jen tak, dostat se z toho. Je to boj, je to dlouhá cesta. Ať jsem dělala, co jsem dělala, pořád to ve mě bylo. Pořád je to uložené někde uvnitř tebe a stačí to udělat jednou .. a jsi v tom zas. Několikrát jsem měla tendence to udělat, stála nad záchodovou mísou, ale ovládala jsem se.
A co mě vyléčilo? Rozum, který mi ještě zůstal.
Lidé umírají, mají vrozené nemoci, rakoviny a já si dobrovolně ubližovala.
Všechno má své následky a já nesu následky za své činy teď. V pátek 3. ledna mě v křečích odvezla sanitka do nemocnice, operovali mi slepák, ale ten to nebyl. Mám překrvené střeva, byla tam nějaká krevní sraženina, hrozí mi nemoci, jako je například Crohnova choroba nebo ulcerózní kolitida, což jsou chronické zánětlivé onemocnění střev, to znamená držení určité diety a braní prášků .. lítání po nemocnicích a ty všechny vyšetření, je to příšerné.
Proto zamyslete se nad tím, co to bude mít za následky. Možná nebudeš hubená, až vychrtlá, ale zdravá. Teď bych dala cokoliv za to, kdybych se mohla vrátit zpět do září 2013 a neudělat takovou chybu, proto chci alespoň vás, které začínáte, chcete začít, nebo už v tom jedete, varovat. Vím, jaké to je, ale také vím, že s něčí pomocí to dokážete. Budete-li chtít mou pomoc, napište mi email, můžu vám klidně zavolat, napsat i dopis .. ale prosím vás, neubližujte si dobrovolně .. nestojí to za to.

Co je to ANA-MIA COMMUNITY?

31. ledna 2014 v 20:21
Ahoj,
když se řekne anorexie nebo bulimie, každý ví, o co jde.
Jsou lidi, kteří trpí poruchou příjmu potravy a bojují s ní.
A právě pro tyto lidi jsem tento blog založila.

Myslím, že vím, co toto znamená, jelikož jsem si sama bulimií prošla a chci děvčatům podat pomocnou ruku, spojit nás všechny a vzájemně si pomáhat.

Tento blog chci přizpůsobit tak, aby si tu každá našla svoje místečko.
Bude tu i diskuze, kde si můžou děvčata povídat, ale i psát své pocity atd ..

Pomozte mi prosím rozjet tento blog, rozšiřujte ho a propagujte, protože tyto děvčata potřebují podporu! :)

Stay strong!